Jak vlastnoručně postavený domov pomohl dvěma Superhostitelům pokrýt velkou část prostředků na živobytí
Pro Superhostitele Mary a Bustera Reynoldsovi je pohostinnost a budování domovů součástí jejich života už 40 let. „Je to způsob života,“ říká Buster. On a jeho žena Mary staví svůj domov vlastníma rukama od roku 1980 a sdílejí ho s hosty. „Díky všem těm novým lidem, kteří k nám přicházejí, se můžeme znovu podívat na náš domov svěžíma očima. Jsme opravdu pyšní na to, co jsme dokázali.“ Ubytování se nachází v bývalé ptačí rezervaci, 30 minut jízdy autobusem od Johannesburgu v Jižní Africe a zahrnuje hlavní dům se třemi pokoji pro hosty a dvě chalupy pro hosty. A pár jej konečně dokončil „včera večer!“ Mary se zasmála: „Právě jsem dokončila obkládání nové koupelny.“
Mary a Buster si udělali pauzu od obkládání, aby nám řekli, jak začali s hostitelstvím, jak jim pomohlo v důchodu a proč je možná v 5 000 km vzdálené Nigérii dům, který vypadá úplně jako ten jejich.
Postavit dům vlastníma rukama se zdá nemožné. Už jste někdy pracovali na stavbě?
Mary: „Vlastně ne. Buster je kameraman v důchodu a já většinu života pracovala ve školství. Měli jsme domácího, který stavěl chaty, a ty byly postavené tak špatně, že jsme si říkali, že když to zvládne on, tak my to dokážeme líp. Takže Buster si udělal zednický kurz a já si koupila knížku o instalatérství.“
Tohle je tvůj obor?
Buster: (směje se) „Tehdy jsme neměli peníze na koupi domu. Byl to jediný způsob, jak jsme mohli získat vysněný dům v místě, které se nám líbilo. Začali jsme tedy s 3 000 randy (218 USD). Každý víkend, každá volná minuta a všechny ušetřené peníze šly na dům.“
Mary: „Stavbu měl na starost Buster a já jsem pracovala na interiéru. Nosníky jsou vyrobeny z místních gumovníků a spousta dalšího dřeva pochází z vrakoviště Crown Mines, jednoho z prvních zlatých dolů v Johannesburgu. Jediné dvě věci, které jsme si nechali udělat, byla elektřina a střecha, protože k tomu člověk potřebuje určité znalosti. Místní pokrývačství je tradiční řemeslo, takže jsme najali místní odborníky, aby střechu pokryli doškovou krytinou z trávy ručně nasekané jejich ženami. Jako Michelangelo a Sixtinská kaple, ten taky strávil celý života lezením po žebřících. Je to jako žít v uměleckém díle.“
Je povídání o tvém domě dobrým způsobem, jak navázat kontakt s hosty?
Buster: „Ano, určitě. Dům je ve stylu „open-plan“ (otevřený prostor), což v roce 1980 ani nebylo ve slovníku. Ale teď už nás svět dohnal! Hosté vstoupí kuchyňskými dveřmi a okamžitě se spojí s [domovem a] tím, co podáváme k snídani: domácí džemy, nakládané okurky a chutney z vlastního ovoce a zeleniny, doma připravené müsli a mufiny. Vždycky je tu spousta různého pečiva, kávy a čaje Rooibos, což je jihoafrická specialita. Aspoň hodinu si u snídaně povídáme.“
Mary: „Měli jsme tu skupinu z Nigérie, která očekávala pětihvězdičkový hotel. Když vešli, byli viditelně v šoku, ale netrvalo dlouho a rozhodli se, že to vyzkouší. Když odjížděli, jeden z hostů požádal o kopii našeho projektu, protože se rozhodl postavit si stejný dům. Takže někde v Nigérii možná existuje klon našeho domu.“
To zní jako ten nejlepší kompliment! Jak jste začali s hostitelstvím?
Mary: „Prostřednictvím AFS – American Field Service, což je mezinárodní výměnný program. V roce 1984 jsme podnikli úžasný výlet do Ameriky a po našem návratu hledala AFS hostitelské rodiny. Od té doby jsme přijali sedm studentů z celého světa, každého na rok. Hostitelství se pro nás stalo stylem života. Také jsme přidali dvě chaty, původně pro naše rodiče, a pak jako pronájem. V roce 2017 nám dcera Katy poradila, abychom se přidali k Airbnb, a my jsme téměř okamžitě začali dostávat rezervace.“
Co tě na hostitelství baví nejvíc?
Mary: „Lidé. Vždy jsme si užívali, když jsme tu měli návštěvu, učili se o jiných kulturách a dozvídali se, proč lidé cestují do Jihoafrické republiky. Měli jsme tu úžasnou skupinu afroameričanů z Chicaga, kteří chtěli objevovat své kořeny. Nasměrovali jsme je na místa, o kterých si myslíme, že nabízí autentické africké zážitky. Byli z toho hodně nadšení a cítili velké souznění s kulturou.“
Buster: „Byl tu také jeden Argentinec, který byl tak fascinován naším kompostovacím systémem, že chtěl začít podnikat s kompostováním. Takové příběhy nám pomáhají vytrvat.“
Mary: „Buster navíc musel jít do předčasného důchodu, a protože i já jsem napůl v důchodu, tento dodatečný příjem je pro nás zásadní. Díky němu můžeme dál žít v našem domově. Zaměstnáváme také dva pracovníky v domácnosti a zahradníka. Kdybychom neměli příjem z Airbnb, přišli by také o práci. Naším záměrem není vydělávat nebo zbohatnout, ale udržet si domov a zaměstnávat Nelly, Elizabeth a Misheka.“
Máš pro hostitele nějakou radu?
Mary: „To, co děláte, vás musí bavit – jinak to nemá cenu. Nás to baví. A když lidé něco ocení, víte, že to děláte správně.“
Informace obsažené v tomto článku se mohly od jeho zveřejnění změnit.